První listinná zmínkao obci je z 16. března 1325 v privilegiu krále Jana Lucemburského zachovaném pouze v pozdějším opise v listině Karla IV. z roku 1360, kde je uváděno celkem 9 chodských vsí.

Pocinovice leží v podhůří Šumavy na úpatí Jezvineckého lesa v údolí potoka Andělice asi 10 km jihovýchodně od Kdyně, na hranici domažlického a klatovského okresu.

Ves užívala všechny svobody a výsady, které Chodové dostali od českých králů a s nimi patřily také Pocinovice k chodskému hradu. Korporativně uspořádaný celek jedenácti chodských vsí tvořil jednotnou obec s vlastní pečetí, praporem, samosprávou a společnými výsadami. 

Obec bývala centrem Dolního Chodska a místní sedláci patřili většinou k té radikálnější části chodského společenství. Při známém povstání Chodů v roce 1693 došlo právě u Pocinovic k jedinému otevřenému střetu mezi Chody a císařskými dragouny.

Dominantou obce je kostel sv. Anny, vystavěný v roce 1806, který je zapsán jako kulturní památka.

Historické jádro obce bylo vyhlášeno památkovou zónou v roce 1995 díky několika přízemním roubeným domům šumavského typu. Centrum obce má vyjímečnou památkovou, historickou a urbanistickou hodnotu. Po obvodu obce zůstalo zachováno velké množství stodol s rámovými konstrukcemi.

Pramen: http://www.pocinovice.cz/  a informační leták vydaný obcí Pocinovice

Pověsti, které se váží k místu:

Pocinovice – zlatá jáma

O Zlaté jámě za Pocinovicemi se vypráví, že se na Velký pátek při čtení pašijí otevírá a v ní jsou ukryty poklady.

Název Pocinovice

Pocinovice prý dostaly své jméno podle nedalekého vrchu Sinova. Jiní však tvrdí, že jméno je odvozeno od jakéhosi významného činu, počinu, skutku. Z jedenácti chodských vesnic bývaly Pocinovice největší. Chodové z Pocinovic bývali ze všech Chodů nejstatečnější a nejméně poddajní.