Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi je nejcennější a nejvýznamější stavbou v obci. Podle historického stavebního průzkumu je kladena výstavba kostela do let 1325 - 1350. Stavba je vyvinutá tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Jde o solidní práci kamenickou, která řadí kostel k lepším vesnickým stavbám tohoto typu. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel "dolních" Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěmi poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku.

Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice neznáme. Prozatimně vystavěná střecha věže odolávala povětrnostem až do 5. října 1905, kdy do ní uhodil blesk a zapálil ji. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony. 

Loď nás uvnitř upoutá půvabnou klenbou, zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového vyžlabaného profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou (plintus). V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik zcela sešlapaných náhrobků. Dle tradice jsou zde pochováni šlechtici, kteří na kostel dlouhodobě dobrovolně přispívali.

Dva závěrové svorníky gotické kůenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. V loučimském chrámu se původní gotické vybavení nezachovalo. Vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Zasvěcení (patrotinium) tohoto chrámu zachycuje stříbrný reliéf s paprsky umístěný na vrcholu hlavního oltáře nad baldachýnem. Uprostřed retabula oltáře se nachází dřevěná socha piety Bolestné Matky Boží s Kristem na klíně, hrubá řezba ze 16. století. Dřevěné barokové sochy po levé straně jsou sv. Petr, sv. Václav, vpravo je pak sv. Pavel a sv. Vít.

Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Zvlášrní pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovitroku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl.

Původní gotická klenba je také v sakristii. Tam se dochovalo malé gotické okno s jednoduchou kružbou (nalezeno při opravě v roce 1944) a stará gotická osmiboká křtitelnice.

V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple sv. Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie, je ona vystavěná kaple. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do roku 1404 a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby venkovských kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí. Možnosti povrchového průzkumu jsou omezené a nedovolují vyslovit jednoznačné závěry.

Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih).

Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908.

S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Náklad na tyto opravy byl hrazen ze sbírek, vybráno bylo na 300 000,- korun, což v tehdejší době nebylo příliš mnoho. Současně byla také zřízena elektroinstalace a uskutečněna oprava varhan. 8. září 1945 byly dokončeny veškeré opravy.

Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS. Byla opravena střecha nad lodí, nově provedena krytina báně z měděného plechu, zhotoveny nové omítky zdí zevnitř i zvenčí, osazena nová novogotická okna se skly zalitými olovem. Adaptace tvaru oken spočívala v  opětovném vysekání zdiva do tvaru klenutého oblouku a v presbyteriu prodloužením ve spodní části. Z vnitřního zařízení pochází z téže doby nové lavice, ambon, sedadla a moderní křížová cesta, kterou zhotovil neznámý pražský umělec. Byla též provedena nová elektroinstalace.

Roku 1987 byl zvon zapojen na elektrické zvonění. V roce 1992 byly zapojeny spínací časové hodiny, na něž je zvonění připojeno.

1. a 2. února 1993 se provádělo zvýšení podlahy v presbyteriu z liturgických důvodů.

Na jaře v březnu 1996 se začalo s generální opravou věže kostela. Nejprve bylo nutno postavit lešení až k vrcholu věže, což se dělo většinou o sobotách. Již v dubnu se ze střechy věže sundavala původní krytina (eternit), která se po vědrech spouštěla dolů. Po některých nutných opravách krovu střechy, započala firma z Horšovského Týna pokrývat střechu měděným plechem. Též byl zrestaurován kříž na vrcholu věže a do makovice byla uložena pamětní listina. Následně byla obílena fasáda. V srpnu téhož roku se též odvodňovalo věžní zdivo a započalo se s oklepáváním omítek uvnitř věže i samotného kostela až do výše 2 metrů.

30. 6. 1996 byl na věž přimontován restaurovaný ciferník původních hodin. 18. 7. 1996 pak byly hodiny zapojeny a v srpnu 1997 dodatečně domontován malý zvon - cimbál, který pro poruchové bití celých hodin nechal vyrobit obecní úřad.

Roku 1997 byly do poloviny března osazovány mříže do oken lodi i prebysteria. V dubnu se začalo s nahazováním omítek uvnitř kostela. Několik opracovaných kamenů, které původně zdobily západní průčelí a portál původního gotického portálu do kostela, ostění vstupu do sakristie a ostění gotického sanktuária, které byly skryty pod několikavrstevnou omítkou zůstaly při těchto pracech neomítnuty. Na jaře roku 1997 bylo postaveno lešení, aby se sundala původní krytina a uvolnilo se tak místo pro nové tašky. V létě byl kostel obílen a na podzim se začalo s kopáním odvodnění kolem lodi kostela.

Pramen: informace vyvěšené v kostele.

Loučim – rodina obrů vystavěla kostel

Podle pověsti vystavěla zdejší kostel Narození Panny Marie obří rodina. Materiál brali z místní Černé skály, a když stavbu dokončili, odešli. Další pověst praví, že název obce vznikl podle loučení obyvatel s obry.

Přímo v Loučimi to mají popsáno takto:

Kerak stavěli obří v Loučimě kostel

V loučimě stijí staryj kostel. Stavěli ho obří. Bul to táta s mámou, syn ha dcera. Vostávali v houdolí pod židovským břítovem, haby se mohli pořádně natáhnout, hdyž si lehli. Tám míli místa dost ha bula to pro ně jako postel. pod hlavou míli kopeček zrovna pod židovským břítovem ha nohy míli v dolíku, co je dnes most k Lipkovu. Buli to pořádný a hodný lidi. Pomahali, hde viděli, že to jenom tak snadno nejde. Haby tu vostála po nich teký ňáká památka, postavili na nejpěknějším kopci túze pěknyj kostel.

Máma ha dcera nosily v zástěrach kamení, syn ha táta stavěli. Šlo jim to dobře od ruky, buli to fortelný lidi. posbírali tu šecko zbytečný kamení, Černá skála jim bula túze dobrá, tam míli to větší na základy. Hdyž buli hotovi, dali si jenom stoličku pod nohy, haby mohli dát kříž na věž. Tak buli velký. Hudělali morcky pěknyj kostel, že takuvyj nebul v celým vůkolku. Postavili ho na kopci, vodkyd je vidět daleko haž do Babor. Slunce svítí celyj den na kostel ha hdyž zvoní na věži, je to slyšet haž někam ke Klatovam. Do Loučima chodili lidi z daleka do kostela, protože tenkrat bul kostel nejbliz jenom v Klatovech, na Brůdku hu svatýho Václava ha v Domažlicích.

Tenkrat se eště vesnicka pod kostelem Loučim nemenovala. To haž vodcházeli obři, hdyž huž každýmu pomohli ha kostel postavili, rozloučili se se všema vosadníky ha proto se menuje vesnice Loučim.Toceví, takový lidi hodný ha pořádný šli šichní vyprovodit. Obří šli někam ke Klatovam. V první vesnici za Loučimem, kam přišli, políbili obří šecky Loučimský ha tak se vod tich čás menuje ta vesnice Libkov. Voni někteří lidi říkají, že se menuje Lipkpv vod toho, že tu bejvalo lip jako smrčin v lese, hale tůto říkají tepřiva, co předělávají mena některýjm vosadam.

Tak máme túze pěknou památku na obry, hdyž tu hu nás vostávali.

Černá madona

K loučimskému kostelu se váže také příběh tzv. České Madony z Neukirchenu.
Gotická Madona, pravděpodobně z poslední třetiny 14. století, práce českého mistra, snad původně pochází z kostela v Loučimi. Za husitských válek byla převezena do Nových Kostelů (Neukirchen bei Hl. Blut) na bavorské straně hranice, kde je dosud.

Další pověst vypráví, že Madona stála na oltáři loučimského kostela. Za husitských válek ji v roce 1420 jakási zbožná žena odnesla do Nových Kostelů, aby ji tak zachránila. Jeden husitský hejtman však sošku v Kostelích objevil. Chtěl ji zničit, a tak ji vzal a odhodil do nedalekého pramene. Neporušená soška se však hned vrátila na svoje místo do kostela.

To se opakovalo třikrát... Muž tedy zkusil dřevěnou sošku rozsekat svým mečem. Podařilo se mu rozetnout Madoně hlavu, ale z rány začala téci krev. Hejtman se polekal, chtěl ujet, ale kůň se však nemohl pohnout z místa. Teprve, když hejtman uznal svoji chybu, kál se a slíbil Madoně nápravu, mohl odjet.

Podobná verze pověsti o Panně Marii Loučimské

Příběh Panny Marie Loučimské se odehráva v období husitských válek. Tato zázračná soška se nacházela v obci Loučim. Obyvatelům Loučimi bylo jasné, že vtrhnou-li husité do vesnice, zničí mariánský stánek.

Husité brzy vyplenili Klatovy a začali se obracet do vzdálenějšího okolí a neuštřili ani Loučim. Oddaný husita Jan Nákvasa tupil před lidem katolickou víru a vychvaloval Jana Husa. Obyvatelé Loučimi však zůstali věrni staré víře a husité s nimi svedli krutou bitvu. Tuto bitvu ovšem husité prohráli.

V roce 1419 byl Jan Nákvasa upálen a klatovští husité se rozhodli jeho smrt pomstít. Tehdy vyrazili do Loučimi s jediným cílem, obrátit loučimský poutní chrám v sutinu. Loučimští věděli, že nebudou moci husitům dále odolávat, a tak se rozhodli, že zázračnou sošku ukryjí v pomezních hvozdech na hranicích s Bavorskem a tím ji uchrání před zničením.

Procesí doneslo sošku na bavorskou půdu, kde byla ukryta do dutého kmene mohutné lípy blízko hluboké studánky. Nikdo však nepomyslel, že soška, kterou odnesou, se do Loučimi již nikdy nevrátí.

Kronika Loučimi dále vypravuje, že husitský vůdce Ctibor Krčma, známý husitský rváč, rychtář z Votavy, objevil sošku při svých hlídkách podél bavorské hranice.Ve své vášni hodil sochu do blízké studně. To udělal Krčma třikrát, ale socha se pokaždé vrátila zpět na své původní místo. Krčma vytasil měč a chtěl sochu rozštípat. Ťal sochu do hlavy. Z rány se dřevěné soše začala linout krev. Když spatřil Krčma krev na sošce, lekl se chtěl ujet. Jeho kůň se však nemohl hnout z místa. Krčma padl na kolena a prosil o smilování. Podařilo se mu hnout z místa, až když prosil za odpuštění svého činu a zřekl se husitského učení.

Po skončení husitských válek se soška dostala do Neukirchenu b.Hl.Blut, kde se nachází dodnes.

Prameny : Leták Česko - bavorská poutní místa a http://www.loucim.cz/

Ještě jednou o loučimské Madoně

O tajemství víry i o síle mezi nebem a zemí vypráví pověst o sošce černé Madony, která od nepaměti stávala na oltáři loučimského kostela (51). Když se v listopadu roku 1419 blížilo k Loučimi husitské vojsko, které vypalovalo vesnice a rabovalo v kostelech, rozhodli se zdejší obyvatelé svoji sošku ukrýt v lesích. Vhodný úkryt našla selka Zuzana Haladová v dutině mohutné lípy u studánky až na bavorské straně Šumavy. 

Později měl do vsi přijet známý husitský výtržník Ctibor Krčma, který se rozhodl sošku najít a zničit. Objevit tajný úkryt se mu nakonec podařilo, sošku vyndal a hodil ji do studánky. Ta se ale záhy objevila znovu v dutině stromu. To se opakovalo ještě třikrát. Husita tedy tasil meč a zaťal ho do ní. Z rány vytryskla krev. Krčma na ten zázrak hleděl s hrůzou. Chtěl uprchnout, ale jeho kůň se vůbec nepohnul z místa. Padl tedy na kolena a prosil o smilování, poté se napravil a dožil v chaloupce u hrazení loučimského hřbitova.

O zázraku se dozvěděli Bavoři a místo, na kterém se udál, nazvali „U svaté krve“. Vystavěli zde nejdříve kapli, později kostel a františkánský klášter „U Svaté krve v Nových kostelích“ („Neukirchen beim Heiligen Blut“) (52). Loučimští si nechali udělat novou Madonu, na paměť se zaseknutým mečem, ale na starou nezanevřeli, chodí od té doby za zázračnou Madonou na pouť do Neukirchenu. Od roku 1990 se také konají jednou za dva roky, vždy v sobotu před svátkem sv. Martina, pravidelná poutní procesí z Neukirchenu a okolí na mši do loučimského kostela.

Koncem 19. století mnohem starší pověst literárně zpracoval P. František Wildmann, který jí dal romantický nádech a zakomponoval do ní i skutečné historické postavy. (Zdeněk Procházka - Loučim: kapitoly z dějin obce, Domažlice, rok neuveden). Legenda se však vyvíjela postupně a její první známá verze je z roku 1590 (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).

51. Gotický kostel Narození Panny Marie je nejvýznamnější památkou obce. Vznikl zřejmě v první polovině 14. století za Příchovských z Příchovic, věž pak až v 16. století. Podle pověsti však kostel postavili obři. Vnitřní vybavení pochází zejména z 18. století. V podlaze kostela jsou zapuštěny staré sešlapané náhrobky pohřbených šlechticů. Součástí kostela byla původně i kaple sv. Kateřiny, kde je dnes zákristie.
52. Poutě mají v Neukirchenu dlouhou tradici. V roce 1606 byl Neukirchen oddělen od farnosti Eschlkam a povýšen na samostatnou farnost. V roce 1656 založili františkáni v bezprostřední blízkosti kostela klášter. V knize zázraků z roku 1671 je vyjmenováno 70 míst, z toho třetina českých, z kterých přicházela procesí do Neukirchenu. Soška Madony pochází z Čech, z doby kolem roku 1400. (Ulrich Murr - „Neukirchner Bilderbogen”, Neukirchen b. Hl. Blut).

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.