Slavíkovice jsou prvně připomínány v roce 1364, kdy náležely k hradu Pušperku.

V následujících stoletích patřila ves nebo její části okolní šlechtě, nejčastěji k Úsilovu.

Na konci 16. století se zde objevuje rod Vidršpergárů a zůstává zde až do roku 1720.

V roce 1624 se Slavíkovice stávají samostatným statkem, při něm se v roce 1716 uvádí i panské sídlo.

V roce 1758 obec koupil a připojil ke svému bystřickému panství Karel Josef Palm.

V roce 1839 panství koupil Karel Antonín Hohenzollern.

V roce 1789 byla ve vsi zřízena základní škola a v letech 1924 - 1964 fungovala v obci lidová škola zemědělská.

Od roku 1850 je ve Slavíkovicích sídlo fary.

V letech 1869 - 1890 byl používán jako úřední název obce Slavíkov.

V roce 1827 byl na místě původní kaple na návsi postaven kostel sv. Josefa, dělníka.

V lesíku nad křižovatkou severovýchodně od vsi je kaple sv. Vojtěcha.

Nejhodnotnějším objektem ve vsi z historického hlediska je špýchar z 18. století v objektu čp. 55. Po obvodu návsi je několik domů původní lidové architektury.

Na návsi stojí pomník padlým v první světové válce.

Osobnosti a rodáci

Josef Kozina (1830 - 1849) velkostatkář, vlastenec, šiřitel obrozeneckých myšlenek

Páter Josef Rybička (1864 - 1948) kněz, pedagog a propagátor turistiky.

František Wildmann (ve Slavíkovicích působil v letech 1873 - 1886) farář, spisovatel, zajímal se o historii regionu, napsal publikace "Dějiny tvrzí v osadě Slavíkovické" a "Pomněnky", kde zachytil místní zvyky a pověry.

Anežka Formánková, pilotka, jako první žena v ČSR složila pilotní zkoušky II. třídy pro velká letadla, získala oprávnění k řízení velkých letadel s více než 10 cestujícími na palubě.

Jan Vlček (*1940) výtvarník, grafik, ilustrátor.

Pramen: Informační tabule obce Černíkov