30. březen 1804 byl pro obec Mochtín velmi významný. Byla zde založena továrna na kávovou náhražku - zrnkovou kávu nahrazuje čekankový kořen. Zakladatelem továrny byl bývalý rotmistr Vilém Gunter z Hildesheinu v Prusku. Dne 24.6. 1805 byla smlouvou založena společnost Gunter - Solnický -Thelm- Parvonič. Vavřinec Solnický byl majitelem sponerovského dvora a usedlostí 19,20,25 a 32.

Toto vše i pozemky prodal uvedené společnosti za 26 000 zlatých. Roku 1857 paní Johana Gunterová postoupila uvedený majetek 5 dědicům Gunterovým za 18 671 zl. a 25 kr. Výrobě se dařilo a podnikatel kromě čekanského kořene používal k výrobě umělých kávovin i cukrovky a obilí. S velkým úspěchem vyráběl fíkovou kávu, oceněnou na výstavách doma i v cizině v letech 1873 a 1874. S té doby pochází známý epigram od českého humoristy F. J. Rubeše: "Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, výdyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie."

Dne 28.1. 1890 vydražila továrna objekt s pozemky v Mochtíně spořitelna Plzeňská za 65 480 zl., a v roce 1891 kupuje tento majetek Martin Navara a další. (Např. v roce 1925 je majitel Vojtěch Tichý). V roce 1892 je výroba cikorky přemístěna do Klatov, kde v r. 1915 továrna vyhořela. Byla znovu postavena a až do r. 1948 v ní byla vyráběna káva a cikorky značek MILI, Bajo, Verena, Ideál, Mandlová káva a další.

Pramen: www.mochtin.cz

Jak mochtínský šenkýř chtěl, aby mu Špiritůsek nosil peníze

Na počátku vlády císařovny Marie Terezie ve čtyřicátých letech 18. století prý mezi prostými lidmi vzkvétalo čarování a podivná víra ve Špiritůstka - tajemnou bytost, která měla zasvěceným přinášet bohatství. Vrchnost takové případy prý ráda vyšetřovala, už jen kvůli svému pobavení. Panští, obecní či krajští úředníci však jejich nadšení nesdíleli, neboť měli se stíháním a vyslýchání vyznavačů těchto podivných pověr mnoho práce. Navíc jich prý bylo opravdu hodně. Dopadení pak byli na řadě míst (například v Klatovech, Nýrsku, Švihově i v Janovicích nad Úhlavou) vězněni, vyšetřováni a přísně trestáni. Jedním z nich byl i mochtínský hospodský.

Mochtínská hospoda (25) stávala u hlavní silnice a o hosty zde tak rozhodně nouze nebyla. V roce 1728 ji koupil od Bartoloměje Mayera za 4 500 zlatých Jakub Pollauf z Hartmanic. U hospody často stavěli formané a vyprávěli o tom, co kde zažili a co je ve světě nového. Jednou nový šenkýř zaslechl vyprávění formanů, kteří přijeli z Neukirchenu v Bavorsku. Ti vyprávěli, že tam sedláci chytli Špiritůstka, který jim dokáže přičarovat peníze. To Pollaufa zaujalo, neboť po zakoupení hospody si nadělal spoustu dluhů, ze kterých se ne a ne dostat. S velkým zájmem se jich tedy vyptával na podrobnosti. Od vedlejšího stolu bedlivě poslouchal i jakýsi student a nějaký cizinec jménem Josef. I těm vidina snadno získaných zlaťáčků učarovala.

Formani, když viděli zájem svých posluchačů, ochotně odpovídali na všechny otázky. „Jakýsi stařec ve Stodě Špiritůstka i popsal. Má prý podobu švába a Neukirchenští ho mají doma ve skleničce.“ tvrdili. Vyprávění šenkýře i zbylé dva posluchače nadchlo. Posléze zjistili, že se o záhadnou bytost zajímají i další lidé, kteří už založili i tajnou společnost a scházejí se v Klatovech v jedné hospodě. Zde vymýšleli plány, kterak Špiritůstka získají a jak od něj získají peníze. Mochtínský šenkýř se k nim se svými dvěma novými kumpány připojil. Existence tajné společnosti se však dlouho neutajila a o její členy se začaly zajímat úřady. Úředníci si mezi sebou psali, že celá banda se dala zaslepit satanášem a že po Špiritůstkovi se shání zejména štěpánovský šenkýř Mikuláš Fousek, který měl být náčelníkem spolčení. Fousek byl vychytralý a hned po založení tajného společenství chtěl dělat pokladníka. Spiklenců mělo být kolem čtyřiceti a každý musel Fouskovi zaplatit 1 zlatý a 30 krejcarů.

Do čarodějnického procesu se Špiritůstkem bylo zataženo mnoho lidí. Kromě šenkýřů z Mochtína a Štěpánovic třeba řemenář Jakub Brož, David a Josef Chvojkovi z Kamýku, Mates Kopp z Lomce a mnozí další. Úřady na společenství udělaly zátah a při vyšetřování vyšly najevo neuvěřitelné historky. Například David Chvojka tvrdil, že baron Trenkl a jakýsi Kousek, oba ze Švihova, mu přislíbili, že mu řečeného Špiritůstka opatří, když on jim za něj zaplatí 100 tolarů a 200 zlatých rýnských. Mikuláš Fousek zase při výslechu vypravoval jak si pro Špiritůstka jeli s mochtínským šenkýřem Pollaufem. „Na den sv. Petra a Pavla jsme přišli od vsi Červené Dřevo do celnice ve Svaté Kateřině. Když jsme tu seděli po obědě za stolem u výběrčího, přišli k naší společnosti sedláci z Bavor. Jeden z nich nám pak tvrdil, že má Špiritůstka, ale že ho nedá, dokud nepřijde kněz, který mu pomůže se ho zbavit. Tvrdil, že už dál nemůže snést pomyšlení, že má doma takovou pekelnou bytost,“ vyprávěl vyšetřovatelům Fousek.

Sedlák si však vyžádal určitého kněze, který byl zrovna až v německém Řezně (26). Šenkýř z Mochtína cítil, že už má Špiritůstka na dosah. Nasedl tedy před celnicí na koně a uháněl na něm za tím páterem až do Řezna. Kněze ovšem nenašel, koně zběsilou jízdou uštval a na cestě jej musel nechat. S potupou se pak vrátil zpět domů pěšky.

Jakub Pollauf byl posléze odsouzen k propadnutí hrdla za to, že jakési kamení za zlato vydával. Trest mu byl však cestou milosti změněn a on jen strávil nějakou dobu ve vězení. Tak mochtínský šenkýř Špiritůstka nedostal, koně ztratil, byl zavřený a ještě peníze, po kterých tak toužil, aby mohl zaplatit dluhy, nedostal. Po návratu mochtínskou hospodu prodal a posléze se stal šenkýřem v Ostřeticích.

Pověst, ve které vystupují reální lidé, zachytil v rukopise Rodové obce Mochtína z roku 1935 regionální badatel Karel Polák z Bezděkova. Nejde o zcela typickou pověst, ale z větší části o pravdivý příběh, který se hodně dlouho tradoval a přibarvoval, až se pověstí stal.

25. Mochtínský krčmář Mikuláš Řepka je připomínán v matrice kydlinské farnosti v roce 1661. Na přelomu 17. a 18. století vlastnila hospodu čp. 1 rodina Mayerů. Z tohoto rodu pocházel i básník JUDr. Rudolf Mayer (1837 - 1865). Hostinec zde fungoval až do 20. století. Dnes je areál někdejší formanské hospody rozdělen na tři čísla popisná a slouží k bydlení.
26. Řezno, německy Regensburg, centrum bavorského vládního obvodu Horní Falc. 

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.