Svatá Walburga

Walburga se narodila pravděpodobně roku 710 v jižní Anglii, v jednom z anglosaských království Wessexu. Její otec Richard byl šlechtic, některé prameny uvádějí, že byl dokonce král (svatá Walburga je proto zpodobňována s korunou). její matka Wuma byla sestrou svatého Bonifatiuse. Walburga měla pět sester a dva bratry (svatého Willibalda a svatého Wunibalda).

Své mládí prožila ve smíšeném klášteře Wimborne v Dorsteu v přísné asketické řeholi, dostalo se jí zde vyjímečného vzdělání. Vstoupila do benediktinského kláštera. Roku 750 připlula z Anglie do Německa a stala se řeholnicí v klášteře v Tauberbischofsheimu. Působila jako misionářka.

Společně se svým bratrem Wunibaldem vedli dva kláštery v Heidenheimu, Walburga malý ženský, její bratr mužský. Walburžin bratr umírá roku 762 a světice se stala abatyší (!) i mužského kláštera. Vznikl první německý dvojitý klášter, který Walburga vedla 16 let do své smrti.

Dne 25. února 779 nebo 780 Walburga umírá, zpod jejího náhrobku začal prýštit živičný olej. Doposud lidé věří jeho zázračným účinkům. Atributem světice je berla abatyše, lahvička s olejem a tři klasy.

Roku 1775 nechal Bedřich Desfours vybudovat zámeckou Kapli svaté Walburgy. Oltářní obraz zpodobňuje světici, za ní je znázorněna i scéna vyvěrání oleje z jejího hrobu.

V Muzeu Františka Pravdy si lze prohlédnout stříbrný relikviář z 18. století, který uchovává uznaný ostatek svaté Walburgy. Jedná se o nejstarší předmět (z 8. století) uchovaný v expozici.

Pramen: vysvětlující tabule u zámku v Hrádku