Tajemství mrtvé jeptišky

Ticho zimní noci roku 1850 nepříjemně přerušilo zavrzání starých vrat. Strážník Hošpes sebou trhl a prudce se otočil. To, co spatřil, ho ani příliš nepřekvapilo. Několik kroků od něj strnule stála v pootevřených vchodových vratech černá postava. Ulice byla pokryta čerstvým sněhem, který stále ještě padal z temných mračen nad městem. Podivná bytost v hábitu jeptišky už nedala klatovskému strážníkovi klidného spaní řadu nocí. Vždy, když měl noční obchůzku a na Černé věži odtroubil hlásný půlnoc, otevřely se ve Vídeňské ulici vrata domu, kde se říkalo V Ráji (10) a přízrak vyšel ven. Hošpes podivné jeptišce nikdy neviděl do tváře, kterou pečlivě halila velká kápě. Byl pevně přesvědčen, že se jedná o hloupý žert nějakého vtipálka, který se rozhodl z pouhého rozmaru strašit svědomitého strážníka a náhodné noční chodce. Tomu chtěl Hošpes té noci konečně udělat přítrž a drzouna chytit a potrestat. Zatím se mu to však nikdy nepodařilo, protože když se k přízraku vrhl, jeptiška se dala do běhu a zmizela v některém z klatovských dvorků. Hošpes se však nevzdával, a proto se vypravil i tuto prosincovou mrazivou noc krátce před půlnocí do Vídeňské ulice, kde nedočkavě obcházel a čekal na vrznutí vrat. 

Zdálo se, že Hošpes ani jeptiška nechtějí udělat první pohyb, a tak chvíli proti sobě jen stáli. Hošpes těžce oddychoval a hrbil se, jakoby chtěl udělat mohutný skok, kterým by překonal několikametrovou vzdálenost, jež je dělila. Z hlubokého rukávce řeholního obleku se náhle objevila sněhově bílá kostnatá ruka. Jeptiška udělala nějaké gesto, ukázala na vrata domu, ze kterého před chvilkou vyšla a pak rukou máchla směrem k arciděkanskému kostelu. „Ty lumpe!! Já Ti dám strašit tady lidi. Jen počkej, za chvíli tě pěkně zmaluju pendrekem,“ zařval neurvale Hošpes. V tu chvíli jeptiška zvedla hlavu a z temné hloubky její kutny se objevila stínem orámovaná mrtvolně bledá tvář. Uprostřed čela polekaný strážník spatřil jasně zřetelný černý křížek. Hošpes byl náhle neschopný pohybu. Ruka, ve které držel lucernu, poklesla, a hrůzná tvář jeptišky tak opět zmizela. V tu chvíli se mrtvá řeholnice prudce otočila a dala se do běhu pryč od Hošpese, jakoby se vznášela nad neposkvrněnou sněhovou nadílkou. Strážník stál chvíli jako opařený, ale pak v něm zvítězil smysl pro pořádek a jal se jeptišku pronásledovat. Trochu ho však zarazil fakt, že prchající žena nezanechávala ve sněhu žádné stopy. I když už věděl, že zřejmě nejde o živého člověka, chtěl té záhadě přijít na kloub stůj co stůj. Záhadná bytost před ním se na okamžik zastavila u kapličky sv. Františka, několika kroky se pak ocitla na rohu zahrady, kde seskočila do městského příkopu. Za okrouhlicí přeběhla Plánickou ulici. Hošpes byl stále několik kroků za ní, i když těžce oddechoval a na čele mu rašil studený pot. Nebyl už také zrovna žádný mladík, dávno překročil padesátku. Pronásledování však tentokrát rozhodně vzdát nechtěl za žádnou cenu.

Neznámá přelezla porušenou hradbu „Dalgenovic“ zahrady a zmizela v noční tmě mezi stromy. Zde také několik nocí před tím Hošpes zanechal svého pátrání. Tentokrát se však nevrátil a pustil se ulicí dolů směrem k arciděkanskému kostelu a občas si poskočil, aby přehlédl hradbu oddělující ulici od zahrady. Vytrvalost mu přinesla brzy své ovoce, protože jeptiška se zanedlouho objevila na druhém konci ulice u kostela, odkud pádila k Bílé věži, proběhla jejím průjezdem a pak jakoby se rozplynula uprostřed ulice. Udýchaný strážník doběhl na to místo, ale nikoho už nespatřil (11). Ztěžka se opřel o dveře domu s výrazným arkýřem, chvíli zde ohnutý těžce oddechoval a pak se celý propocený a promrzlý vydal k domovu. Své neúspěšné pátrání nakonec odstonal zimnicí s horečkou a záhy na to odešel do penze. Záhadu až do smrti nikdy neobjasnil, ale to už ani nebylo potřeba, neboť přízrak jeptišky se ve Vídeňské ulici přestal zjevovat. Jen druhý den ráno našli lidé na vratech domu před Bílou věží jakoby vypálený černý křížek. Mezi Klatovskými se v minulosti tradovalo, že v nejhlubším patře podzemí tohoto domu se nachází ve stěnách podivné zazděné výklenky o velikosti stojící lidské postavy. Podle některých se jednalo o tajemnou hrobku několika řeholnic, podle jiných zde bývalo ve druhé polovině 18. století sídlo dámské lóže Svobodných zednářů (12). 

Pověst o tajemné jeptišce ve zkrácené podobě poprvé zpracoval učitel Miroslav Hrdlička. Vydal ji pak vlastním nákladem ve své knize Pod Černou věží, Klatovy 1940.

10. Na místě původního gotického domu ve Vídeňské ulici, kde se říkalo „V Ráji“, byl později postaven současný dům čp. 181. Původní dům měl nejednu zvláštnost. Jižní část nízkého domku tvořila kaple zvaná Kalvárie s velkým oknem. Kaple měla místo oltáře výčnělek skály s velkým dřevěným křížem s Kristem a s pískovcovými soškami klečící Panny Marie a sv. Marty. Naproti přes ulici, kde jsou dnes domy čp. 201 a 197, se táhla kamenná zeď „Kiewegovic“ zahrady. Její součástí byla drobná kaplička s velkou nikou, v níž stávala socha sv. Františka. Socha byla později instalována na boční stěně arciděkanského kostela, kde si ji můžete prohlédnout dodnes.
11. Cesta mrtvé jeptišky by vedla současným městem od domu čp. 181 ve Vídeňské ulici do Komenského ulice, přes Vrchlického sady s okrouhlicí do Hostašových sadů a odtud k Bílé věži do naproti ní stojícího domu s krásným arkýřem čp. 163.
12. Podzemí domu čp. 163 s arkýřem na rohu ulic Křížové a Krameriovy prošlo v šedesátých letech 20. století stejně jako většina starých sklepů ve městě sanací, v rámci které bylo zpevněno betonovým šalováním, a některé staré průchody byly zazděny. Tehdy prý zmizela i podivná místnost plná výklenků s vystouplými částmi v oblasti hlavy (tedy pokud kdy existovala) i ještě podivnější pověst, kterou M. Křížovi vyprávěl dle vzpomínek svých příbuzných Václav Vopava z Klatov.

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví z.s.p.o. ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.