česky        německy       
|  Místní dědictví  |   Mikroregiony, sídla  |   Mapy  |   Slepá mapa  |   O projektu  |  

















Chanovice - Holkovice


Základní data


Holkovice jsou místní částí obce Chanovice.

kraj: Plzeňský kraj
okres: Klatovy
obec: Chanovice
poloha: 49°22'58.8 N, 13°42'19.9 E   0 m n.m.
adresa: Chanovice - Holkovice, 341 01  Horažďovice
Holkovice
Holkovice



zpět

Detail

Holkovice<br>
Holkovice

Katastrální území Holkovic má rozlohu 3,1 km2. Holkovice jsou poprvé zmíněny v roce 1378. Je zde několik krásně zrekonstruovaných selských usedlostí. I zde je patrný rybníkářský ráz kraje.

Autor: Martin Kříž

Z nejstarších období českých dějin jsou informace pro historii jednotlivých vesnických lokalit samozřejmě omezené, ačkoliv tehdejší obyvatelstvo Holkovic jistě sdílelo nejpodstatnější události či přírodní pohromy doby. Určité poznatky o vzniku a vývoji vesnice nám nicméně může dát třeba půdorys sídla nebo jeho název. Jméno Holkovice nejpravděpodobněji znamená ves lidí Holkových a vzniklo z holek či holec - toto slovo mělo význam bezvousý, mladý člověk, chlapec, hoch, ale také nahý či otrhaný člověk.

V pramenech je ves Holkovice doložena od 14. století - uvádí se, že v roce 1378 vlastnil v Holkovicích nějaké zemanské zboží Bušek z Holkovic (v pramenech: Busco de Holkowycz). Predikát (z Holkovic) by naznačoval existenci nějakého panského sídla (například tvrze nebo rezidenčního dvora), ale pokud existovalo, nedochovaly se po něm žádné zprávy ani terénní pozůstatky. Další zmínky o Holkovicích jsou z roku 1395 (v deskách dvorských "in villa Holkowiczich, lodoco de Holkouicz"). Dozvídáme se z nich, že před 8. říjnem 1395 zemřel v Holkovicích Beneš s manželkou Luckou a jeho zboží (poplužní dvůr v Holkovicích a další příslušenství s věnem řečené Lucky) odúmrti připadlo na krále. Provoláno to bylo v Sušici a zboží připadlo panovnickým rozhodnutím Budenovi ze Stražovic, proti tomu se ale ohradil lodocus z Holkovic, který nakonec zboží v Holkovicích získal. Tento lodocus se v roce 1398 uvádí s predikátem ze Žihobec, což naznačuje, že tam vlastnil další nemovitý majetek.

Na samém konci 14. století se lokalita zřejmě dostává do majetku rodiny Markvartů z Nepomuku, která ve prospěch nepomucké farnosti upsala část výnosů z holkovického majetku - s jistotou víme, že velká část nemovitostí v obci patřila pod duchovní správu v Nepomuku až do 19. století. V polovině 15. století (1454) jistý Matěj z Nepomuku s manželkou Kateřinou zřídili ve farním kostele sv . Jakuba v Nepomuku oltář sv. Mikuláše a připsali k němu roční plat 10 kop českých grošů na vydržování klerika, jehož měl vybírat (prezentovat) děkan svatovítské kapituly na Pražském hradě. 9 kop z tohoto platu měli odvádět obyvatelé Holkovic. Později roku 1460 Jakub z Holušic, který se oženil s vdovou Kateřinou, potvrzuje dalším listem platnost nepomucké fundace. Tento list je společně s listinou z roku 1454 opsán v gruntovní knize Holkovic z 18. století a ve výtahu uvídí následující: "Václav z Krumlova, děkan svatovítské kapituly v Praze, vysvědčuje ve prospěch Matěje z Nepomuka a jeho manželky Kateřiny, že předložili listinu krále Ladislava Pohrobka na povolení oltáře sv. Trojice, P. Marie a sv. Mikuláše v kapli farního kostela v Nepomuku pro spásu duše jich i jejich předků ve výši 9 kop ročního platu, vázaného na vsi Holkovicích, rybníčky tamtéž, s loukou u Nepomuka "za lázní", polem a domem "vedle dvoru aneb placu farního" v Nepomuku. Z platu má být vydržován oltářník, patronátní právo nad oltářem určují děkanu hradu Pražského." Majitelé holkovického zboží z Nepomuku tedy věnovali výnos feudální renty z Holkovic kněžímu (oltářníkovi), který měl u oltáře sloužit mše. Výběr tohoto duchovního (jinými slovy patronátní právo nad oltářem) měli mít - podle přání Matěje a Kateřiny - na starosti děkané svatovítské kapituly na Pražském hradě. O oltáři sv. Mikuláše v kostele sv. Jakuba v Nepomuku, spojeného s historií Holkovic, píše ve svých dějinách Nepomuka historik Alexandr Berndorf. Podle něj byl tento oltář někdy kolem roku 1786 přenesen do kostela sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku. 

Také Josef Smitka uvádí, že ves Holkovice patřila od 14. století kostelu sv. Jakuba v Nepomuku (s vyjímkou Novákovského a Klečkovského gruntu, které patřily k horažďovickému panství). Podle něj byli držitelé Klečkovského gruntu osvobozeni od potažní i pěší roboty, museli se ale starat o kostel sv. Buriana ve Velkém Boru a odvádět mu dva zlaté.

Fundace z roku 1454 položila základ samostatnému statku Holkovice, který setrval v nezměněném stavu až do zániku feudalismu. pro historii Holkovic je však důležité, že ho tvořila pouze větší část vsi, zatímco dva selské grunty (a později několik chalup) podléhaly vrchnosti v Horažďovicích. Toto rozdělení vsi sahá hlouběji do minulosti. Horažďovické panství existovalo již ve 14. století, avšak není jisté, kdy se jeho součástí stala i část Holkovic, prameny uvádějí příslušnost holkovického majetku k tomuto panství teprve v době Švihovských z Rýzmberka, kteří Horažďovice drželi v dlouhém intervalu let 1483 - 1621. Není vyloučeno, že sem holkovický díl vplynul s panstvím Velký Bor, alespoň by se tak dalo usuzovat z velkoborského urbáře.

Urbář statku Velký Bor (1571) uvádí, že ke statku Velký Bor patřil poplužní dvůr, mlýn s pilou, fara a ves Jetenovice s poplužním dvorem, Dobrotice, dvůr Osek a dva selské grunty z Holkovic. "V souvislosti s upřesněním poddanských povinností držitelů Klečkovského gruntu ze vsi Holkovice, majících za povinnost pečovat o kostel sv. Buriana ve Velkém Boru, byli konšelskou radou města Horažďovic vyslýcháni dva svědkové, dvaaosmdesátiletý Jan Drha a osmdesátiletý Jan Voráč. Zápis uvádí...tak starožitný osoby to byly, že o berlách chodily...Na položené otázky mimo jiné odpověděli, že...ves Velký Bor náležela dříve Elišce rozené z Rýzmberka a ona dala chrám sv. Buriana do opatrování Klečkům z Holkovic, bratřím Jiříkovi a Petrovi a jejich potomkům, kteří dva zlaté k chrámu ročně odváděli, to že oni slýchávali."

Majitel horažďovického panství Ferdinand Švihovský v roce 1619 podpořil volbou Fridricha Falckého českým králem a po bělohorské bitvě v listopadu 1620 tak musel uprchnout ze země. Horažďovické panství bylo následně zkonfiskováno a v roce 1622 koupeno Adamem ze Šternberka. Šternberkové vlastnili panství téměř 100 let (do roku 1719), dalšími majiteli pak v letech 1719 - 1834 postupně byli: Filipína, hraběnka Thunová, rozená Harrachová, knížata z Mansfeldu a Fondi, Václav Maria, hrabě z Pöttingu, Löwensteinové. Od roku 1834 se posledními šlechtickými majiteli panství stali Kinští z Vchynic a Tetova (a vlastnili je až do roku 1945).

Nicméně většina vsi náležela už od dob pozdního středověku pod nepomuckou faru a později děkanství, jak bylo zmíněno dříve. Kostel sv. Jakuba v Nepomuku, stojící dnes na Přesanickém náměstí, byl postaven ve 12. století, poblíž stávala budova fary a později nepomuckého děkanství. Původně šlo zřejmě o stavbu dřevěnou, zděná budova děkanství z roku 1678 pak v polovině 18. století vyhořela a následně byla postavena současná budova děkanství podle plánů známého barokního stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera.

Pro dějiny Holkovic jsou zajímavé údaje o děkanském hospodářství zmiňující i povinnost Holkovických. Víme, že například v roce 1686 patřilo k děkanství pod 119 strychů polí, 3 věrtele chmelnice, 3 rybníky a luk na 26 vozů sena a 16 vozů otavy. Další pozemky patřily filiálnímu kostelu sv. Petra a Pavla v Milči (filiální je kostel, při němž není zřízena farnost, a který patří do správy faráře sídlícího jinde, v tomto případě pod správu nepomuckého děkanství). Mnohé vesnice z okolí (např. Maňovice, Kramolín, Želvice) i někteří nepomučtí měšťané odváděli děkanství své desátky, měli například dodávat určené množství obilí, vajec a drůbeže. Holkovice odváděly církevní desátek své příslušné farnosti (Malý Bor nebo Velký Bor), nepomuckému děkanství ale byly povinovány robotou.

Majitelé holkovického zboží sice v roce 1454 stanovili poživatelem platu z Holkovic oltářníka při oltáři sv. Mikuláše, ale faktickou vrchností se postupem doby stali samotní představitelé nepomucké farnosti, titulovaní od 17. století děkané. Prvním nepomuckým děkanem se stal Kašpar Drauškovius (Drausek), dalšími byli do roku 1871 Šebastián Karel Král, František Antonín Suchý, Jan Václav Sperát, Jiří Stanislav Riedl, Matouš Josef z Meronic, Augustin Passer, Jan Pánek, Václav Voráček, Jan Chrysostom Němejc, Arnošt Puschman, František Boubela, Josef Zeman. jejich působení bylo různě dlouhé a ovlivněné jejich osobností i dobou - prvního z nich, Kašpara Drauškoviuse, bychom mohli označit za barokního učence (sepsal například životopis sv. Vojtěcha, založil v Nepomuku bratrstvo sv. Barbory), poslední dva, Františka Boubelu a Josefa Zemana zase za vlastence a národní buditele. Augustin Passer a Jan Pánek měli svou účast na událostech spojených se svatořečením Jana Nepomuckého, první z nich se zúčastnil otevření světcova hrobu v Praze roku 1719, druhý pořádal v Nepomuku velké oslavy při příležitosti svatořečení Jana Nepomuckého. Lze předpokládat, že se jich mohli zúčastnit i někteří obyvatelé Holkovic, vzdálených od Nepomuka zhruba 15 kilometrů.

V čele obce stál již od středověku rychtář. V době raného novověku fungoval vlastně jako vrchnostenský úředník a vrchností byl také jmenován nebo alespoň potvrzován. pokud byl volen. K jeho povinnostem patřilo dohlížet na obecní záležitosti, urovnávat spory i dbát na vykonávání roboty, za to býval osvobozen od roboty, mohl vést krčmu a získávat podíl z pokut a soudních apelací. Pomáhat mu měli volení konšelé, v Holkovicích je například v jednom období zaznamenáno, že obecní správu doplňoval jeden konšel a jeden starší. Dva grunty, Klečkovský a Novákovský, příslušející k horažďovickému panství spravoval rychtář z Velkého Boru. Z toho vyplývá, že v Holkovicích měli kompetenci dva rychtáři různých vrchností.

Ze starších dob pochopitelně jména rychtářů neznáme anebo jsou jejich výčty neúplné, podobně je tomu i v Holkovicích. Jistý seznam můžeme vytvořit na základě gruntovních knih. Podle nich byl v roce 1691 rychtářem Jan Mácha, roku 1724 se uvádí Vít Kořán a v roce 1739 Jakub Bártík. V roce 1752 to byl Vojtěch Škeřil a v roce 1764 Jakub Kořán, pro roky 1771 a 1772 se setkáváme se jménem Bartoloměje Kořána. Minimálně v letech 1779 - 1788 pak další z rodu Kořánů Tomáš, 1835 "pro změnu" Jan Kořán... I na základě tohoto neúplného výčtu je zřejmé, že se rychtáři stávali ti nejvýznačnější sedláci obce pocházející z gruntů a z několika málo selských rodin.

Počet obyvatel je obtížnou otázkou už proto, že pro Holkovice nám mnoho starších údajů chybí (například berní ruly). Určitou představu si lze udělat na základě údajů tereziánského katastru, který pro polovinu 18. století uvádí, že v Holkovicích se nachází 16 domů. V roce 1850 pak podle sčítání lidu žilo v Holkovicích 346 obyvatel.

Pramen: Holá Petra, Klásek Petr, Pícka Bedřich, Smolík Luboš, Holkovice v proměnách času, vydala Obec Chanovice, 1. vydání.

P.S. Obec Chanovice má vlastní edici, ve které vydala již více než 10 publikací. Pokud tedy máte zájem o Chanovice, jejich místní části a okolí, obraťte se na u tohoto hesla uvedenou elektronickou adresu.
zpět








 
 neděle, 23. září 2018
 Svátek slaví Berta
 Aktuální teplota: 22.9 °C


  Nový objekt 


pro přidání nového objektu klikněte zde




  Meteostanice 
Datum: 2.6.2018
Čas měření: 1
Teplota: 22.9°C
Vlhkost: 49.5 %
Rychlost větru: 9.7 km/h
Směr větru: Západní


 Doprava 
  1/22 (kř. 22/187) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/190) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/279) částečná uzavírka
  2/169 (Rejštejn (kř. 169/1699)) částečná uzavírka
  2/185 (Klatovy (kř. 185/18515)) silnice uzavřena
  2/185 (Lučice u Chudenic (kř. 185/18510)) silnice uzavřena