Ke stavbě nového radničního domu přistoupili měšťané v letech 1557 - 1559, tedy v době rozkvětu obce. Stavitelem se stal mistr Antonín, kameník italského původu, který právě dokončil stavbu Černé věže. Nová radnice má obdélníkový půdorys, v přízemí ji tvoří hluboký mázhauz, z něhož vedl vstup do strážnice schodiště. Tato rozsáhlá síň sloužila k zajištění některých praktických funkcí, zejména v době trhů. Byly zde uloženy míry a váhy, také prostředky k hašení apod. Půdorysné členění se promítalo i do 1. patra. V něm v celé hloubce stavby byla klenutá místnost sloužící k shromáždění velké obce, tedy všech klatovských měšťanů. Vedle ní byla místnost pro jednání městské rady a síň pro konání městského soudu. Ta byla spojena s kobkou pro výkon práva útrpného, nalézající se v sousední Černé věži. Tato radnice byla snad prvním dvoupatrovým domem na klatovském náměstí. Byla vystavěna ve stylu pozdní české gotiky obohacená o prvky renesanční, např. o vysoký štít.

Radnice byla po požárech několikrát upravena (1689, 1758, 1781), ale významnou přestavbou prošla až v letech 1848 - 1850. Tehdy byla krovem a průčelím spojena s vedlejší budovou magistrátního soudu (č.63) v duchu erárního empíru.  

Dnešní podobu nabyla po požáru z roku 1918, kdy jí ve stylu historizující pseudorenesance a české secese zrekonstruoval prof. Josef Fanta. Zásadně zachoval vnitřní dispozici stavby, ale vyzdvihl ji o jedno patro a tím přidal i několik kanceláří. Soustředil se však především na zdůraznění estetického, monumentálního rázu stavby. To manifestoval především průčelím a reprezntativním pojetím interiéru 1. poschodí. Fasáda přízemí vyrůstá ze stylizované bosáže, nad níž se otevírá velká plocha prvéhoa druhého patra ukončená římsou. Nad horní římsou vystupuje vysoký historizující štít zakončený žulovým štítonošem (Vosmík, Glos). Jižní a západní stěny radnice jsou zdobeny sgrafity, z části původními. Sgrafitovou výzdobu provedl akademický malíř Láďa Novák.

Honosnému exteriéru radnice odpovídá i její interiér, jehož podobu navrhl Josef Fanta. Je to především truhlářská práce, intarzované ostění, nábytek, ale také kovové lustry. Bývalou soudní síň opatřil nástěnnými malbami historických epoch Klatov akademický malíř J. Čejka, vestibul vymaloval Láďa Novák. V jednací síni můžeme spatřit 15 portrétů klatovských starostů z let 1849 - 1948 od akademického malíře Otty Petrese. Na podestě schodiště do prvého poschodí jsou v nikách umístěna poprsí klatovských rodáků Pavla Daniela z Koldína a Václava Matěje Krameria, díla sochaře Čestmíra Vosmíka. Celý reprezentační prostor radnice je organizován tak, aby působil důmyslným skloubením a obnažením použitých materiálů dřeva, skla, kovu, kůže a kamene.

Dnes radnice plně slouží činnosti Městského úřadu Klatovy a je spojena i s vedlejší budovou čp. 63/I. Za pozornost stojí především reprezentativní místnosti v 1. patře. Bývalá radní síň slouží jako přípravna pro veřejné slavnosti, a to zejména svatby. Hlavní sál je obřadní místností, v níž se konají koncerty a místnost s portréty starostů je jednací síní rady města. Vedle ní je pracovna klatovského starosty. Pod radnicí jsou dvojúrovňové sklepy, které dávaly možnost úniku.

Autor: Karel Mráz, Klatovské obrázky, vydalo město Klatovy, 2009.