O pytlácích na Bělýšově

V rozsáhlých bělýšovských lesích (7) bylo prý zvěře vždy dostatek, a tak zde nebyla nouze ani o pytláky. Ti sem prý přicházeli až z velmi vzdálených vesnic a byli dobře organizováni. Znali se a při pytlačení si pomáhali. Lesníky, hajné a jejich pomocníky přímo nenáviděli. Zle se vedlo každému hajnému, který se odhodlal je pronásledovat. Hajní se jich báli, protože věděli, že žádný pytlák není sám a že někde v houštině se schovává celá banda.

V bělýšovském lese se však našel lesník, který se pytláků nebál. Znal jejich spády, pronásledoval je a často po nich i střelil. Když jednoho večera odešel ze svého bytu zase jako obvykle do lesa na obhlídku, byl pojednou obstoupen neznámými muži, kteří mu vzali pušku i náboje, svlékli ho a zavedli k velikému mraveništi. Tu mu nejstarší z pytláků vyjmenoval všechny jeho protipytlácké činy a stanovil rozsudek. Přivázali ho za nohy ke dvěma stromům hlavou dolů tak, že hlava vězela přímo v mraveništi. Tu visel ubohý lesník celou noc. Před svítáním zaslechla lesníkovo manželka mírné zaťukání na okno. Rychle vstala z postele, ale když se přiblížila k oknu, nebyl tu už nikdo. Pod oknem na zemi však leželo malé bílé psaníčko, které když přečetla, hrůzou jí vypadlo z ruky. Neznámí pytláci jí oznamovali vykonání pomsty a místo, kde visel nešťastný lesník. Když lesníka našli, byl již polomrtvý, s očima od mravenců vyštípanýma a jen těžce, úryvkovitě a nerad vyprávěl o tom, co a jak se mu v lese přihodilo. Byl potom pensionován, ale brzo nato zemřel.

Podobná, ale ne tak tragická příhoda se stala jednomu hajnému z Bělýšova. Ten na hřebeni Řičeje v bělýšovském lese zastihl skupinu pytláků, kladoucích oka. Bylo jich osm (8). Nežli se z překvapení vzpamatoval, pytláci ho obstoupili a zneškodnili. Ustrašený hajný musel jim slíbit, že je už nikdy nebude pronásledovat, že jména jejich neprozradí a že slib splní; za to musel s nimi vykouřit „dýmku míru“ tím způsobem, že musel všem dát tabák do jejich dýmek ze svého plného pytlíku. Že to hajný velmi ochotně učinil, je vidět na plechovém obrázku visícím na stromě, kde se dosud říká „U osmi pytláků“. Byla to celkem veselá pytlácká příhoda, která tu je na často obnovovaném obrázku znázorněna pro pytláckou památku na Chudenicku.

Pověsti o pytlácích zaznamenal ve své knize Obrázky ze starých Chudenic, Praha 1948, vlastivědný pracovník Adolf Roubal.

7. Bělýšov - je rozlehlý les mezi Dolany a Chudenicemi. Rozkládá se na táhlém vrchu Řičej, jehož nejvyšší vrchol leží v nadmořské výšce 697 m. Pod vrcholem se nachází přírodní rezervace Bělýšov.
8. Josef Biskup ve své knize Z Šera minulosti II, Bezděkov u Klatov 1937, píše, že pytláků bylo jen sedm.

Pramen: Pověsti z míst tajemných i kouzelných Pošumaví, vydala Místní akční skupina Pošumaví ve spolupráci s MAS sv. Jana z Nepomuku a Občanským sdružením Aktivios jako součást třísvazkové publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných v rámci projektu spolupráce "Oživme společně památky a pověsti z míst tajemných a kouzelných", podpořeného z Programu rozvoje venkova ČR, opatření IV.2.1.