Mohutný gotický hrad vznikl na konci 15. století jako vodní pevnost. Od poloviny 16. století začal ztrácet na významu a po třicetileté válce měl být na rozkaz Ferdinanda III. srovnán se zemí.

kraj:	Plzeňský kraj
okres:	Klatovy
obec:	Švihov
poloha:	49°28'43.5 N, 13°17'2.56 E   374 m n.m.
adresa:	Vodní hrad Švihov, Žižkova 1, 340 12  Švihov

Vodní hrad Švihov

otevírací doba:	VI.-VIII. Út-Ne 9:00-17 V. a IX. Út-Ne 9:00-16 IV. a X. So,Ne,Svátky 9:00-15
přístup:	zpoplatněný
telefon:	+420 376 393 378
fax:	+420 376 393 378
email:	hrad@hradsvihov.cz
url:	http://www.hradsvihov.cz/

Vodní hrad Švihov

Předchůdcem dnešního hradu byla vodní tvrz, kterou v první polovině 14. století nechal vybudovat Vilém ze Švihova. Tvrz nahradila starší panské sídlo ze 13. století, které stávalo na nedalekém kopci v místě dnešního kostela sv. Jiljí. Nedlouho poté získali získali Švihov páni z Rýzmberka a ze Skály, kteří se začali po Švihovu psát.

V druhé polovině 14. století byl držitelem Švihova Břeněk Švihovský z Rýzmberka. Následujícím majitelem statku a tvrze se stal Vilém Švihovský z Rýzmberka , který byl známým odpůrcem husitů a ohrožoval i nedaleké kališnické město Klatovy. Proto Švihov oblehla táborská a sirotčí vojska. Ta čítala 8000 pěších a 1000 jízdních vojáků. O kvalitách vodního opevnění svědčí fakt, že pouhých 136 mužů posádky drželo tvrz proti ohromné přesile patnáct dní a ke kapitulaci je donutilo až vypuštění vodních příkopů vypuštěným kanálem.

Po nástupu krále Zikmunda na trůn byl roku 1436 švihovský statek a s ním i tvrz Vilémovi vrácen. V druhé polovině 15. století spojil majetek rábské i švihovské větve Půta Švihovský z Rýzmberka a stal se tak jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů v zemi. Záhy začala být schopnému a vzdělanému nejvyššímu sudímu Království českého tvrz malá, a tak započal stavět velkolepý hrad.

Zřejmě roku 1480 využil Půta svého práva, které dostal od krále Vladislava II. Jagelonského na přestavbu 4 svých hradů. Starou tvrz nechal zbořit a na jejím místě započal s velkolepou stavbou nového sídla. Hrad byl postaven na uměle zbudovaném ostrově, chráněném na severu a západě mlýnským náhonem, na východě řekou a na zbylé ploše rybníky. Jádro hradu tvořilo obdélné nádvoří, kolem něhož byly postaveny dva paláce - Severní a Jižní. Celý prostor obklopovala parkánová hradba s pětiposchoďovou věží a čtyřmi nárožními baštami - Červenou, Zlatou, Zelenou a Bílou.

Po Půtově smrti pokračovali ve stavbě Švihova jeho synové Jindřich a Václav z Rýzmberka. Snažili se o dostavbu vnějšího opevnění, ale stavba byla provedena špatně , takže museli roku 1505 povolat z Prahy Benedikta Rejta z Pístova, který nechal celou novou část vnějších hradeb zbořit a postavit znovu. Dokončené opevnění hradu odpovídalo tehdejším nejmodernějším obranným požadavkům a bylo plně zařízeno pro palné zbraně. Byly zde například důmyslné střílny ve tvaru brýlý s otočným bubnem. Hrad byl dostavěn kolem roku 1530, kdy byla dokončena i vnitřní výzdoba. Z této je nejpozoruhodnější nástěnná malba sv. Jiří v hradní kapli. Na ní je zachycen švihovský hrad těsně po dokončení.

Ale kvůli nákladným stavbám Švihova a Rabí se Rýzmberkové velice zadlužili a byli nuceni hrad prodat. Roku 1548 ho koupil Heralt Kavka z Říčan a ze Štěkně. Rod Švihovských z Rýzmberka, kdysi mocný a významný, vymřel zchudlý a zapomenutý roku 1720. Ani Heralt Kavka však nebyl dobrým hospodářem, a tak Švihov získal Humprecht Černín z Chudenic. V držení Černínů pak Švihov zůstal až do 20. století.

Nákladné švihovské opevnění nedostalo historickou příležitost ukázat své kvality. Za třicetileté války sice Švédové vyplenili město, ale k útpku na hrad se neodvážili. Zato v roce 1655 byl švihovský hrad právě z důvodu svých vojenských kvalit zařazen mezi pevnosti, které měli být z rozkazu císaře Ferdinanda III. zbourány, aby v případě války nemohly posloužit nepříteli. K úplnému "rozmetání" hradu, jak stálo v nařízení, naštěstí díky Černínským intervencím nedošlo a byla zbořena pouze část jeho vnějšího opevnění. Hrad však chátral a roku 1662 se uvádí jako "zámek zdemolírovaný". V Černínském majetku zůstal až do roku 1918 a po celou dobu byl využíván pouze hospodářsky, ba i jako sýpka. V roce 1928 postoupil proces rozpadu Švihova tak daleko, že byl dokonce označen jako zřícenina. Nelze však popřít, že potupné a částěčně i destruující hospodářské využití hradu tuto vzácnou památku zachránilo před úplnou zkázou, protože hrad byl alespoň sporadicky opravován. Po roce 1930 došlo alespoň k provizorním opravám a po válce, kdy se stal objekt majetkem státu, se situace konečně obrátila k lepšímu a byl zrekonstruován.     

 

Text pochází ze stránek http://www.svihov.cz/

Hrad Švihov od Kokšína

Hrad Švihov od Kamýku

Hrad Švihov od Malechova

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Hrad Švihov

Půta Švihovský z Rýzmberka

Půta se narodil v roce 1460 a na jeho dobu to byl velmi vzdělaný muž. Vystudoval práva na univerzitě v Lipsku a hovořil již pěti světovými jazyky. V poměrně mladém věku se stal nejvyšším sudím Království českého a zároveň byl hejtmanem Plzeňského a Prácheňského kraje. Za jeho úřadování se děly zápisy do zemských desek pouze česky a ne latinsky, jak to bylo dosud zvykem. Přitom však byl srdce velmi tvrdého. Neměl porozumění pro útrapy a strádání poddaného lidu, nutil jej neúprosně k těžké robotě, trestal jej krutě a věznil v hladomorně svého hradu. Měl hlavní podíl na usnesení sněmu , jímž bylo uvaleno na poddaný lid plné nevolnictví. Pánovitě vystupoval Půta i vůči nižší šlechtě a z duše nenáviděl jinověrců. Když zemřel v roce 1504 v mladém věku náhlou smrtí, pokládali to mnozí za trest Boží. Mezi lidem ale dodnes koluje pověst, že Půtu za jeho hříchy odnesl sám ďábel do pekel.  

Půta a čert

Pověst pravý, že jednoho dne přišla na hrad prosit mladá venkovská dívka. Chtěla si vzít chlapce z vedlejšího panství, to ale v té době zakázáno. Prosila tedy Půtu o svolení, ten jí ale vykázal z hradu. Statečná dívka se nevzdala a šla za Půtovo hodnou ženou Bohunkou. Ta jí přislíbila, že se za ní u svého muže přimluví. Půta se to ale dozvěděl a nebohou dívka nechal zaživa zazdít v hradních sklepeních. A když se chystal vztáhnout ruku také na svou ženu, přiletěl čert a odnesl ho do pekel. Od té doby se Půta zjevuje v noci na Švihově jako ohnivý pán a svými ohnivými důtkami trestá každého, koho potká. Bohužel ani jeho žena nenašla po smrti klid a po hradě obchází jako černá paní. Pověst říká, že z prokletí se může vysvobodit jedině tím, že rozebere celý hrad - kámen po kameni a ty poté vrátí do míst, odkud byly na stavbu hradu vytěženy. Ale protože hrad zde dodnes stojí, tak se to paní Bohunce dosud nepodařilo a bloudí v jeho temných chodbách dodnes.   

Švihov x Rabí

Na hradě Rabí často vyprávějí, že Půtu odnesl čert právě odtamtud. Pravdou ale je, že když čert odnášel Půtu ze Švihova, měl Půta před smrtí ještě jedno přání. Proletět se naposledy nad svým hradem Rabím a vidět ho tak z ptačí perspektivy. Čert mu toto přání splnil, ale když letěli nad Rabím, tak na hradě zrovna probíhala vojenská přehlídka a jak vystřelili z děla, čert se lekl a Půtu upustil. A zděšení lidé už viděli jen to, jak se čert pro Půtu vrací a odnáší ho z Rabí. Na Švihově je totiž dodnes po této události památka - díra ve střeše Půtovi ložnice, kterou ho čert odnesl. Tahle díra se zachovala do dnešních dnů, protože nelze spravit, ale je velmi zajímavé, že přes tuto díru neprší ani nesněží.   

Ještě jednou o Půtovi Švihovském

Švihov, zemanská tvrz na řece Úhlavě, přešla na konci 13. století do rukou pánů z Rýzmberka a ze Skály. Za vlády těchto pánů byla zbořena a na jejím místě byl vystavěn vodní hrad téhož jména.

Půta Švihovský, dobrý vlastenec, jehož zásluhou byly prováděny zápisy do desk zemských česky, byl velmi přísný na chudý lid, zejména na své poddané. Protože zemřel poměrně mlád, asi ve čtyřiceti letech, vypráví si lid, že pro něj přišel čert.

Jedné noci měl Půta těžký sen. Zdálo se mu, že u jeho lůžka stojí divný muž. A najednou jej poznává, vždzť je to sám čert, jemu hrozící. Té noci se hodně zapotil, ale do druhého dne na vše zapomněl a poddaní tvrdili, že ještě nikdy neřádil, jako v ten den.

Ani další dny nebyly lepší, ba zdálo se, že Půtu samotný rarach posedl. Když již jeho krutosti neznaly mezí, tehdy se mu zjevil čert podruhé a mluvil k němu tato slova: "Již jedenkráte jsem tě varoval a tys neuposlechl. Přicházím tě znovu varovati a neposlechneš-li, budeme spolu účtovati!"

Půta procitl a když viděl, že sedí v lenošce, a že vše byl pouhý sen, tu se otřásl celý hrad jeho hněvem. Kam přišel, všude bylo slyšet jeho podrážděný hlas a jeho krutost.

Tehdy přišel čert potřetí, a ač se Půta na jeho návštěvu připravil, přece jen jeho rukám neunikl. Ráno, když jej přišli vzbudit, našli jej mrtvého a v komnatě zápach po síře. Ale ještě více se ulekli, když uviděli ve stropě otvor. Ač jej chtěli zadělati, nemohli a přec ani voda ani sníh se na půdu nedostal.

Půta byl pohřben v horažďovickém klášteře. Ale ani po smrti neměl pokoje. Často se objevil své choti a ta, chtíc jej zachrániti před věčným trápením, ptala se ho, jak by mu mohla pomoci. A Půta jí odpověděl: "Jako nemůžeš můj hrad rozbourati a stavivo dáti na původní místo, tak také já nemohu být spasen!"

I jiným lidem se zjevoval na cestě ze Sušice ke Klatovům nebo na cestě k Horažďovicům. To obcházel své panství a běda tomu, kdo by šel kolem a nepozdravil jej. Zle by se mu vedlo. Proto lidé, aby měli od něho pokoj, raději se mu vyhnuli.