Současná barokní podoba kostela sv. Blažeje v Plánici vznikla pod vedením stavitele Johana Trajlera v roce 1755, kdy byl zdejším farářem Antonín Jakub Kolštrajtera a primasem Jan Fikara. Někteří se domnívají, že se na ní podílel i významný stavitel té doby Kilián Ignác Dientzenhofer, který postavil v první polovině 18. století nedaleký nicovský kostel. Jeho účast na stavbě však není potvrzena. 

Barokní kostel byl budován na místě původní gotické stavby (možná snad i románské). O jejím vzhledu bohužel nic nevíme. Kostel má jednu loď, je obdélný a má věž v západním průčelí s mansardovou bání. Čtvercový presbytář je uzavřený apsidou se sakristií. Oratoř je v patře. Uvnitř je loď dlouhá čtrnáct metrů a široká bez deseti centimetrů deset metrů. Oblouk triumfální, polokruhový, je vyložen dvojicí pilastrů. Hlavní oltář je raně barokní ze 17. století a pochází údajně z přeštického kostela. Novější oltář sv. Blažeje je z roku 1784. Na levé boční straně je oltář sv. Jana Nepomuckého a na pravé nalezneme oltář sv. Panny Marie Nicovské. V barokním kostele sv. Blažeje je zvláštnost, se kterou se v Čechách můžeme setkat ještě v kostele ve Ždírci u Dvora Králové nad Labem. Ojedinělost spočívá v tom, že se několikrát do roka mění obraz hlavního oltáře. 

V době adventní, která začíná čtyři týdny před svátkem narození Krista, je zde obraz Zvěstování Panny Marie. O Vánocích se díváme na jesličky. Čtyřicetidenní postní dobu, trvající od popeleční středy do Velikonoc, připomíná obraz Krista na kříži. Socha Panny Marie Lurdské připomíná mariánský měsíc květen a v červnu je na hlavním oltáři socha Pána Ježíše. Hod Boží svatodušní je svátek slavený padesátý den po Velikonocích v upomínku na seslání Ducha svatého a na apoštoly. 

V době velikonoční, která trvá padesát dnů po Velikonocích, se objevuje v mezidobí patron kostela, svatý Blažej, biskup, mučedník, který zemřel v roce 316 v Armenii. 

V roce 1899 byla nedaleko kostela při dláždění nalezena jáma s větším množstvím kostí, které byly převezeny na sedmnácti vozech na hřbitov.

Na kostelní věži byly do první světové války čtyři zvony. První - velký - vysoký 90 cm s průměrem 115 cm z roku 1558, druhý - polední - vysoký 90 cm s průměrem 105 cm z roku 1759, třetí - malý zvon z roku 1606 a nejmenší čtvrtý - 28 cm vysoký s průměrem 36 cm z roku 1580.

V roce 1998 nechalo město zrekonstruovat schodiště vedoucí ke kostelu z hlavní ulice. Na úpravu přispělo partnerské město Plánice Rubigen více než 440 tisíci korunami. Současně byla vydlážděna Kostelní ulice.

Autor: Martin Kříž