První písemné zmínky o Zbyslavi pocházejí z roku 1552. Tehdy se ovšem psala jako Zbislaw. Název obce vznikl z osobního jména Zbyslav popřípadě Zbislav či Zbizlay nebo Sbislav.

Historicky území Zbyslavi spolu s Plánicí patřilo nepomuckému cisterciánskému klášteru, který byl založen roku 1144 mnichy z Elbrachu v Německu. patřila mu celá rozsáhlá oblast od Mlázov až ke Zdemyslicům.

Zbyslav patřila původně k plánickému panství. V roce 1556 získal čtvrtinu zelenohorského panství, ve které se nacházela i ves Zbyslav, Ladislav ze Šternberka. Jeho stejnojmenný syn však špatně hospodařil a musel část vsí včetně Zbyslavi pravděpodobně roku 1601 prodat. Na samém počátku 17. století se tak Zbyslav dostala do rukou Jana Čejky z Olbramovic, který vlastnil nedaleké Němčice. V roce 1636 získal Zbyslav, spolu se zadluženým němčickým panstvím Václav Perglár z Perglasu. Získal ta i vsi Hůrku, Třebišov, Pečetín a dvůr a tvrz v Mlynářovicích.

V roce 1668 došlo k opětovnému připojení Zbyslavi k plánickému panství, neboť němčický statek koupil Maxmilián Valentin hrabě z Martinic. Součástí plánického zboží zůstala Zbyslav i za dalších držitelů Plánice - Wallisů. Ti drželi toto panství prakticky až do roku 1945. 

Koncem 18. století bylo ve Zbyslavi 17 domů. V roce 1900 obec spadala farností a poštou do Němčic. Bylo zde 43 domů, ve kterých žilo 256 obyvatel české národnosti. V roce 1931 zde stálo 44 domů a žilo zde 211 obyvatel. V současné době je v obci evidováno 54 adres.

Od roku 1975 je Zbyslav integrovanou obcí Plánice a doposud je spravována tamním městským úřadem. V roce 1990 v obci žilo 65 obyvatel a v roce 2004 už jen 50. Součástí Zbyslavi je místní část s názvem Stuchlovna (místní název). Jedná se o osadu dvanácti domů při silnici z Klatov do Plánice. První domy zde vznikly patrně počátkem 19. století. Ačkoliv je Stuchlovna vzdálená asi jeden a půl kilometru od Zbyslavi, přináleží k této obci. Přímo sousedí s obcí Vítkovice.    
   
Autor: Martin Kříž

Půl hodiny cesty za Němčicí, blízko vesničky Zbyslavi, malebně věnčené lesy, v krajině, jež od založení Cisterciánského kláštera Pomuckého pod Zelenou Horou, až do jeho zkázy (asi od roku 1150 do roku 1450) byla majetkem tohoto kláštera, jest kaplička se studánkou výborné vody, uznávané lidem za léčivou. Přes léto sídlí v kapličce soška Panny Marie z farního kostela Němčického. Pamatuji, že před 30 lety - nevím, zdali dosud - přenášívali tuto sošku o Mariánském svátku 25. března z Němčického kostela do kapličky ve slavnostním procesí, průvodu družiček a množství věřících z celé rozsáhlé osady, za zvuků hudby, zvonů, zpěvu a třelby z hmoždířů.

Tam zůstala po celé jaro a léto s zpět přestěhována buďto o němčické pouti 15. srpna nebo až o svátku Mariánském - 8. září. Tato soška byla zdobena množstvím stříbrných peněz císaře Leopolda I, Karla VI, císařovny Marie Terezie, císaře Josefa II a jinými ještě a s tímto cenným majetkem zůstávala i v kapličce mnoho let bezpečně, až před 25 lety přišel člověk zloděj a sošku oloupil, vypátrán nebyl...

K založení kapličky u léčivého pramenu váže se následující pověst: V zámku Měcholupech žila nemocná hraběnka, jíž žádný lék nemohl uzdraviti. Někdo jí poradil, aby pila vodu ze Zbyslavské studánky a v této vodě se koupala. Hraběnka dala si ze studánky vodu voziti, používala jí - a uzdravila se. Z vděčnosti k Panně Marii za uzdravení vodou dala prý hraběnka vystavěti u studánky kapličku.

Je-li tato pověst pravdivá, mohla býti zmíněnou hraběnkou jen manželka hraběte Mikuláše z Morzina, který vlastnil Měcholupy v letech 1692 až 1696.

Pramen: Pomahač Vojtěch, Zázračné studánky v okolí Žinkov a Plánice, 1933.