Celková výměra této lokality činí 3,97 ha. Důvodem ochrany této lokality je výskyt významných druhů rostlin, především ohroženého prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a dnes již vzácného jalovce obecného (Juniperus communis).

Dále na této lokalitě můžete spatřit světlík tuhý, matřídoušku vejčitou, jetel horský, čertkus luční, hadí mord nízký, trojzubec poléhavý atd. V minulých letech zde byly vyřezány náletové dřeviny a pokusně vysazeny desítky sazenic jalovce. Vlastníkem celého VKP je obec Hrádek.

Pramen: vysvětlující tabule u lokality

Historie využívání jalovce

Juniperus communis, z keltského junepus - hořký, trpký, štiplavý. Jalovec byl znám již v antice. Hippokrates ho používal k urychlení hojení ran a vnitřně k urychlení porodu. Hildegarda z Bingenu jalovec používala při horečce a plicních chorobách jako močopůdný prostředek.

Ve středověku a až do 16. století byl považován za všelék. První zmínky o léčbě jalovce pocházejí již ze starověku. Jalovec zasazený přede dveřmi do domu měl spolehlivě zahnat čarodějnice. Arabové připravovali ve středověku z jalovce pověstná povidla, která jsou ve starších arabských lékopisech dochována dodnes. Jalovec má dlouhou historii používání v přírodní medicíně v Evropě a v Číně. Kouř z jalovce byl používán jako prevence proti černému moru a lepře. Dokonce i za druhé světové války pálily francouzské zdravotní sestry jalovec v nemocničních pokojích.

Plody jalovce jsou užívány již od starověku. Jalovčinky jsou močopudné, prokrvují sliznici trávicícho trktu a zlepšují trávení. Působí proti nadýmání. Ulehčují i dýchání. Z plodů se připravují pálenky s nezaměnitelnou chutí - gin, borovička. Receptura na gin se dochovala ze 17. století ( známým holandským lékařem Franciscem Sylviusem, když se snažil připravit močopudnou tinkturu). Slovo gin pochází z holandského názvu pro jalovec - geniver. Jedním kilogramem jalovčinek se ochutí 400 litrů ginu. Američtí indiáni používali jalovec při obtížných porodech.

Pramen: vysvětlující tabule u lokality