česky        německy       
|  Místní dědictví  |   Mikroregiony, sídla  |   Mapy  |   Slepá mapa  |   O projektu  |  

















Klatovy - Jezuitská kolej


Základní data


Jezuité přišli do Klatov 11. března 1636 vedeni snahou obrátit převážně protestantské obyvatelstvo na katolickou víru. Uvádí se, že ten přišli tři příslušníci řádu Jan Molitor, Jiří Aquitan vedeni páterem Martinem Stredoniem.

kraj: Plzeňský kraj
okres: Klatovy
obec: Klatovy
poloha: 49°23'41.7 N, 13°17'30.0 E   405 m n.m.
adresa: Klatovy, 339 01  Klatovy
Jezuitská kolej
Jezuitská kolej



zpět

Detail

Jezuitská kolej<br>
Jezuitská kolej

O příchod jezuitů požádaly jezuitského provinciála místní šlechtické rody, které viděly ve zřízení jezuitské rezidence i možnost vybudování kostela a školy. Nutno říct, že jezuité tuto představu v Klatovech beze zbytku naplnili. O rychlý rozvoj jezuitského řádu v Klatovech se zasloužil především Martin Huerta, který jezuitům daroval celou řadu nemovitostí, domů, hospodářských stavení a polností v Klatovech a okolí, takže rezidence mohla začít naplno pracovat již v roce 1636.

Vzhledem k tomu, že zájem na fungování řádu nejen v Klatovech měl i tehdejší císař Ferdinand III, tak poslal klatovskému purkmistrovi a městské radě císařské doporučení, aby jezuitům vycházeli při jejich činnosti maximálně vstříc.

Za této a další především finanční podpory šlechtických rodů vytipovali jezuité místo vhodné pro založení jezuitské koleje. Její činnost byla zahájena pravděpodobně v rezidenci roku 1642.

Další rozhodující změna nastala v roce 1653, kdy se rektorem koleje stává páter Theodor Moretus. Tento kněz měl praktické zkušenosti s budováním jezuitského kláštera v Březnici y výrazně ovlivnil podobu nové koleje v Klatovech. Pravděpodobně kromě dispozice jednotlivých budov navrhl i jejich plány, podle kterých se začal jezuitský komplex 13. dubna 1655 stavět.

Na spáleništi asi 12 domů po požárech, které Klatovy zužovaly v druhé polovině 16. století i později v souvislosti s třicetiletou válkou a na místě vykoupených dalších šlechtických domů, vybudovali jezuité v letech 1675 - 1679 novou kolej. Další dostavby byly provedeny po požáru založeném francouzskými vojsky, který komplex v roce 1689 zasáhl, v letech 1689 - 1717. O vlastní stavbě se dochovalo poměrně málo pramenů.

Kolej fungovala až do roku 1773, kdy byl řád jezuitů zrušen.

Po zrušení jezuitského kláštera a koleje se v budově usídlili vojáci a byla až do konce 20. století známa jako dragounská kasárna.

V současné době zde sídlí městská knihovna a část je využívána k obchodním účelům.

V koleji působila celá řada známých osobností jako například Bohuslav Balbín, po kterém je pojmenována i přilehlá ulice. Balbín v Klatovech  napsal své známé dílo "Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého" (Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica, 1673) .

zpět

Fotogalerie







Jezuitská kolej

Jezuitská kolej


Jezuitská kolej

Jezuitská kolej



zpět

Příběhy


Jezuitská kolej

Tovaryšstvo Ježíšovo přichází do Klatov v roce 1636, když tu získalo dva významné měšťanské domy na náměstí. V nich hned začalo plnit své základní poslání, totiž misijní činnost a práci vzdělávací. Ale tím, jak rostl počet jejich žáků (počátkem 18. století na klatovském jezuitském gymnáziu studovalo průměrně 300 studentů) rostla potřeba nových budov.

Rozsáhlá stavební činnost jezuitů v Klatovech začala v době, kdy kolej vedl rektor P. Theodorus Moretus. To už řád vlastnil dva bloky pozemků po 12 domech většinou prohořelých v lokalitě při hradbách v jihozápadní části města. Na nich mohlo Tovaryšstvo uplatnit své stavební zásady, totiž stavět na volném pozemku, dbát na jednotnost a jednoduchost díla, ale zároveň působit rozsahem a mohutností stavby. Výstavba probíhala zhruba ve dvou fázích. První, raně barokní, v letech 1655 - 1671, tu však značně poškodil katastrofální požár města roku 1689. Proto v letech 1692- 1703 došlo k obnově staveb, to už ve stylu vrcholného baroka.

Prvním stavitelem koleje i jezuitského kostela byl Carlo Lurago (1615 - 1684), po deseti letech jeho dílo převzal Giovanni Domenico Orsi (1633 - 1679). První z nich založil dispozici koleje. Má půdorys v podobě obráceného písmene F. Hlavní trakt počíná pod Černou věží, je orientován podle osy východ - západ a kolmo na něj je zhruba uprostřed napojeno kratší obdélné křídlo orientované na jih a stejným způsobem na západním konci křídlo delší.

Hlavní průčelí vede do dnešní Balbínovy ulice. Exteriérově se jedná o frontu dlouhou 146 m na obou koncích vymezenou mělkými rizality s kamennými portály vstupů do koleje. Stavitelé se museli vyrovnat s velkým spádem, takže suterén, který pod Černou věží dosahuje povrchu terénu, vytváří na západní části budovy ve skutečnosti přízemí, a tak stejně jako z čestného dvora působí stavba jako dvoupatrová. Fasáda suterénu (přízemí) je řešena pásovou rustikou, v horních podlažích je členěna 13 okenními osami, okna mají kamenná ostění a po požáru z roku 1689 byla doplněna štukovým orámováním s volutami. Plochy pod segmentovanými nebo trojúhelníkovými nadokenními římsami byly vyplněny štukovými klenáky s kapkami. Plocha mezi okenními osami je rytmizovaná vysokým pilastrovým řádem, který prostupuje dvěma podlažími. Toto monumentální průčelí, rozšířené později ještě o přistavený seminář, se dá sotva přehlédnout jedním pohledem, schází mu odstup, kontrastuje s nízkou zástavbou ulice. Mnohem důvěrněji proto působí exteriér koleje při pohledu z čestného dvora, který je navýšen návozem, a je tedy vymezen třemi dvoupatrovými trakty. V přízemí fasády západního křídla jsou proraženy 4 vysoké okenní otvory s půlkruhem, které navenek manifestují největší sálový prostor koleje - refektář.

Vnitřní dispozice koleje je jednoduchá a přehledná. Ve všech křídlech při vnějším obvodu vede chodba, ke které se po levé straně přimykají místnosti. V přízemí má chodba raně barokní klenbu, patro je plochostropé, v chodbě se dochoval vzácný pozdně barokní trámový strop s překládanými záklopy. Místnosti u chodeb bývají zdobeny štukovaným dekorem.

Nejcennější prostory jsou umístěny v západním křídle, bylo sídlem rektora a má reprezentativní ráz. Hlavní pozornost poutá refektář umístěný v suterénu. Je zaklenut valenou klenbou, která dosedá na konzoly vetknuté do zdiva. Strop je zdoben pozdně barokní štukovou výzdobou s dekory květů a listů. Ve zdi proti oknům jsou půlkruhové niky, které opakují rytmus okenních otvorů. V patře nad refektoriem se opakuje obdobně řešený prostor dnes předělený příčkami (studovna čítárna Městské knihovny). Do východního a západního křídla jsou umístěna schodiště lemovaná vrcholně barokním dřevěným zábradlím s kuželkami. Průjezd z náměstí je zaklenut plackami, v jedné je štuková hvězdice, v druhé vykrajované zrcadlo. Stěny jsou členěny 3 nikami, do jedné je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého přenesená dnes z města.

Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byla kolej využívána jako kasárna, zprvu dragounská. Od počátku 90. let 20. století bývalá kolej přešla do majetku města. To v letech 1998-99 rekonstruovalo západní křídlo kromě suterénu na Městskou knihovnu, v letech 2004-05 patro pro účel Městského ústavu sociálních služeb a ve stejné době bylo revitalizováno nádvoří.

Stavbou koleje vnesli jezuité jako první do Klatov raně barokní styl a baroko pak poznamenalo ráz celého města.

Autor: Karel Mráz, Klatovské obrázky, vydalo město Klatovy, 2009.

Květen roku 1643 je smutným měsícem pro klatovské jezuity. Šestnáctého dne tohoto měsíce totiž umírá Albrecht Chanovský, organizátor a zakladatel záměru pozdější výstavby jezuitské koleje a chrámu na náměstí v Klatovech.

Jeho životní příběh započal v roce 1581 ve Svéradicích, kde se narodil jako syn rytíře Jana Chanovského z Dlouhé Vsi a jeho manželky Kateřiy, rozené Valovské z Úsuši. Dětství prožil na rodové tvrzi v Dožicích u Nepomuka.

V mládí studoval na jezuitských kolejích v Praze a Českém Krumlově a v roce 1601 vstoupil i přes odpor svých rodičů do jezuitského řádu. Studiu teologie se věnuje na univerzitě v rakouském Štýrském Hradci a po jeho absolutoriu je v roce 1614 vysvěcen na kněze. Roku 1615 je připomínán jako profesor matematiky v Olomouci. Následně se stal správcem konviktu u sv. Bartoloměje v Praze (ubytovací zařízení pro studenty při jezuitské koleji), učil matematiku a hebrejštinu v Praze a Olomouci. Za stavovského povstání (1618) byl spolu s ostatními jezuity vypovězen z Čech a své poslední řádové sliby  složil v německém Pasově. 

Na podzim roku 1620 se vrátil do vlasti. Působil jako vicerektor a rektor jezuitské koleje v Českém Krumlově. Z této funkce byl ale odvolán po incidentu s poškozením náhrobku Viléma z Rožmberka v kostele sv. Víta, který překážel bohoslužbám. Střetl se s jeho manželkou Polyxwnou z Lobkowitz. Rozlobená Polyxena si stěžovala až v Římě u jezuitského generála a krumlovští jezuité museli na své náklady náhrobek obnovit.

Svoji karieru v jezuitském řádu mění na dobrovolný úděl misionáře a působí na venkově na Moravě, Kolínsku, Bechyňsku, Prácheňsku, Podbrdsku a Plzeňsku. 

Tehdy se dostal i do Klatov (poprvé snad již v roce 1621), kde se později trvale usadil. Ještě před příchodem jezuitů do Klatov v roce 1636 vyprosil na Martinu de Hoeff-Huertovi značný majetek. Jednalo se o několik domů, které jezuité výhodně odkoupili a po demolici počali na jejich místě s výstavbou koleje (1655 - 1703), kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce (1656 - 1717) a latinského gymnázia (1719 - 1721). Stavební realizace těchto výstavních barokních budov se již tedy Albrecht Chanovský nedožil, ale je považován za otce zakladatele myšlenky jejich vzniku v Klatovech. Proto jsou také jeho ostatky dodnes umístěny na čestném místě v klatovských katakombách, známém pohřebišti, které vzniklo pod jezuitským kostelem na počátku 70. let 17. století.

Albert Chanovský je autorem dvou literárních děl - populární české katechetické příručky Správa křesťanská a spisu Vestigium Boemiae piae (Stopa zbožných Čech), díla původně psaného česk, do latiny přloženého Janem Tannerem. Ten později napsal o Chanovském hagiografický spis Vir apostolicus (Muž apoštolský), v němž na Chanovského nahlíží jako na světce, byť světcem prohlášen nebyl.

Podle autorů: Mgr. Luboše Smolíka a Ing. Václava Chrousta 

zpět








 
 čtvrtek, 28. března 2024
 Svátek slaví Soňa
 Aktuální teplota: 22.9 °C


  Nový objekt 


pro přidání nového objektu klikněte zde




  Meteostanice 
Datum: 2.6.2018
Čas měření: 15:01:00
Teplota: 22.9°C
Vlhkost: 49.5 %
Rychlost větru: 9.7 km/h
Směr větru: Západní


 Doprava 
  1/22 (kř. 22/187) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/190) částečná uzavírka
  1/27 (kř. 27/279) částečná uzavírka
  2/169 (Rejštejn (kř. 169/1699)) částečná uzavírka
  2/185 (Klatovy (kř. 185/18515)) silnice uzavřena
  2/185 (Lučice u Chudenic (kř. 185/18510)) silnice uzavřena